Archiv rubriky: C’est la vie

„Možná“ jsme jenom lidé

Něco na tom je, že se v těžkostech projevíme takovými, jakými jsme. Dost často se tomu bráníme, že? Nechceme to vidět. „Takhle jsem reagoval/a, protože jsem byl/a ve výjimečné situaci“. Ale to je přesně ono, nemyslíte? Kdy jindy můžeme vidět pod obal, který si tvoříme? Jedni ve větší, jiní v menší míře, ale všichni nějaký máme. Dokonce jich máme několik. Co s tím?

To je teď asi na každém z nás. Můžeme být prostě s něčím dalším nespokojení a jen nad tím naříkat. Nebo přijmout novou výzvu. Být rádi za to, že to můžeme vidět a snažit se to s láskou k sobě i druhým napravit.

Možná je to i čas, kdy se začneme z něčeho posupně probouzet. Po milimetrech otevírat oči. Ale zřejmě všichni sami ještě dlouho budeme mžourat a jen hádat podle různých obrysů kolem.

Možná je to taky příležitost pro větší vděčnost, obzvlášť pokud my sami zrovna vyloženě nestrádáme. Naučit se radovat z věcí, které jsme brali za samozřejmost. Hledat způsoby, jak využít, co máme. A tím, že se tak budeme snažit pomoct sobě, to bude snad dříve či později příležitost, jak pomoct někomu dalšímu. Nevzdávat se a hledat řešení, možnosti, jak být kreativní „v praxi“.

Možná se tak moc spoléháme sami na sebe, že ani nic moc jiného neznáme. Stačí, aby se pak změnilo pár věcí; naše plány, naše vratké cíle a prchavé naděje… a bloudíme. Nevíme a neumíme všechno, i když se stále učíme.

Pro mě osobně čas ušetřený v jiných oblastech každodenního sociálního života v nelehké situaci vítám. Nezastavuji se však, spíš naopak teď ve spěchu doháním věci, kterým jsem nedávala tolik pozornosti a času, kolik bych asi měla.

Jsem vděčná za to, že nemusím každý den ztrácet v součtu hodiny neustálým přemisťováním. Přestože se na mě vyvalila pomyslná skříňka s prioritními resty, které jsem v posledních týdnech odbavovala už jen s čím dál přirozenějšími stavy konstantního stresu, cítím větší klid a pořádek. A díky Bohu nabývám každý den sílu udělat v něčem ještě o krůček navíc. Možná proto, že stále nemůžu uvěřit tomu, že mám prostě klid na to pracovat, číst, rozjímat a psát. Beru to jako ohromnou příležitost a snažím se ji využít na maximum.

Co se týče kontaktu s lidmi, samozřejmě, že mi chybí možnosti, které byly možné v jiné míře předtím. Ale tohle není navždy a pro všechno je svůj čas, přece, viďte. Sociální sítě teď opravdu hezky propojí a nechají vás soustředit se opravdu na ty, s nimiž chcete být v daný okamžik ve spojení. S částí mé rodiny za oceánem jsme se například zrovna dnes večer všichni mohli „sejít“ a zahrát si deskovku online. Byl to pro nás taky nový zážitek a hezky jsme se u toho zasmáli. Je to trochu jako z těch filmů o budoucnosti, kdy lidé nijak jinak s ostatními nekomunikují, než skrze technologie a žijí jen virtuálním světem. Ale bereme to samozřejmě s humorem a neměnným přáním trávit spolu čas u reálného stolu. :)

A co se týče pobytu na čerstvém vzduchu, když je pěkně, home office může být taky trochu zajímavý. :) Tady jsem teda zrovna četla, rozjímala a volala si s blízkými, když jsem první víkend po dlouhé době nepracovala. Byl to přenádherný den! Vtipné bylo, že hned den nato jsem měla okno, kterým předtím prostupovaly hřejivé jarní paprsky slunce, pokryté vločkami. :)

Život je zábavný.

Facebook | Instagram | YouTube

Podzimní restart

U jedné z příležitostí, kdy mě rodiče přijeli ještě v létě navštívit, tu a tam poznamenali, že by v Praze žít nemohli.

Tatínka děsí věčný problém s parkováním a průjezdností v centru, maminku zase hektičnost, která na ni z několika míst dýchala. Zavedla jsem je tedy na některé mé oblíbené klidné lokace, abych jim ukázala, že o odpočinek tady nouze není. A moje malá tour se jim zalíbila, ale stále trvali na svém.

Měla jsem za poslední dobu pak několik příležitostí se hlouběji zamyslet nad tím, že máme opravdu na výběr. :-) O tom, skrze jaké situace se mi ty příležitosti naskytly, se možná rozepíšu v dalším článku, ale ve zkratce se mé tělo i můj duch rozhodli tak nějak… restartovat. :-) Ano, tak bych to asi nazvala.

Vtipné je, že do toho momentu mi ani nepřišlo, že by bylo něco, proč bych se měla na okamžik zastavit a něco radikálně měnit. Naopak jsem měla za to, že „vše zvládám s přehledem“. I rodičům jsem ještě tehdy sebevědomě odpověděla – vždyť člověk má možnost si vybrat. Ano, skutečně ji má, ale člověk si sám od sebe nevybírá vždy zrovna moudře, že?

Zrovna tady a teď mám tolik možností – „Oh, musím se naučit tohle, musím zlepšit tamto a taky nesmím zapomenout, že musím stíhat tamhleto…“. Letos zkouším víc nových formátů, vzala jsem tvorbu nových filmů ještě seriózněji a docela se do toho všeho ponořila. A už to jede – zaplnit si kalendář aktivitami není žádný problém, viďte. Kolikrát je to jeden z těch nejspolehlivějších způsobů, jak utíkat od něčeho, co nechceme prostě řešit, aniž bychom si to sami uvědomovali. Ženeme se za čímkoliv, co můžeme vidět. U natáčení se to přímo nabízí – to je pro mě osobně zcela zaručený způsob útěku. :)

Pořád se mýlíme, pořád hledáme lepší cesty než předtím. Proto je někdy lepší se zastavit, přijmout radu a ponaučení a připustit si tak, že zkrátka nemáme sami od sebe řešení na všechny otázky bytí. :-) Jsme jenom lidé.

No a pak může nastat moment, třeba jako v mém případě, kdy už nemůžete dál utíkat. Uvnitř se sami odsuzujete za nejrůznější drobnosti, vkrádá se k vám strach a přechází to v konstantní stres, který už ani nevnímáte, dokud fyzicky zřetelně neuvidíte důsledek.

Restart pro mysl

Když se nad tím zamyslíte, opravdu – věci, které považujeme za malichernosti, kterými není potřeba se zabývat, jsou nespravedlivě opomíjené. Mít čas jenom pro sebe. Nikam se pořád nehnat a klidně si někdy jen tak vyjít bez cíle.

Vzpomínám si, jak jsem seděla u mé milované doktorky (je to pokaždé, jako bych přišla k takové babičce vrbě pro radu, když mám pocit, že se mi rozpadá celý člověk :-)), která mi v průběhu našeho rozhovoru začala vyprávět o procházkách, které bych teď mohla častěji podnikat. Pozorovat, jak listí mění svou barvu, věnovat pozornost detailům a neřítit se střemhlav z bodu A do bodu B…

Ta představa se mě dost chytla. Měla jsem najednou čas na to jen tak přemýšlet, zapisovat si poslední poznatky. Uvědomila si, jak je důležité učit se otvírat svoje srdce, pozorovat, co se v něm nachází a chtít jeho obsah vylévat ven, ať už je jakýkoliv. Není to lehký proces, vždyť takhle zranitelní nebýváme nikdy – ani sami před sebou. Je pak ale docela dobře vidět, že vystavěnými zdmi se rány léčit nedají.

Restart pro tělo

Vše to totiž odnášíme v první řadě uvnitř a později i navenek. To se týká tedy i pleti. Tím spíš, pokud žijete ve městě a vystavujete se špatnému ovzduší, smogu… (A když zapomínáte pít dostatek vody.:-) Nebo správně dýchat, když jste ve stresovější situaci a začínáte hyperventilovat apod.)

Co se týče pleti, na ni útočí volné radikály, sluneční paprsky, různé částečky nečistot a tak dále. To může přispět jak k rychlejšímu stárnutí pokožky, tak třeba k tvorbě akné.

Takže buď můžete změnit prostředí a odstěhovat se hned do divočiny :-) nebo aspoň věnovat důkladnější péči pokožce. Pleť by měla být dobře pročišťována a dostatečně hydratována.

Astrid má třeba pro takové případy hned několik zajímavých produktů. Možná znáte řadu CITYLIFE DETOX, o které jsem se už dříve zmiňovala, nebo absolutní novinku (primárně pro ženy 30+) – řadu Astrid Q10 Miracle proti vráskám, která dodává pleti energii a pružnost. Tato nová řada obsahuje 2,5 milionu mikroperel koenzymu Q10, které pomáhají pokožku chránit před oxidačními poškozeními.

Tak myslím, že je nejvyšší čas si udělat chvíli na čtení a k tomu pořádný šálek čaje. Nedávno jsem objevila tenhle super bylinný čaj (Grešík Valdemar) pro klidný spánek a moc ho doporučuji. Překrásně voní a ještě lépe chutná. :-)

Jaké jsou vaše recepty pro chvilky na takový „osobní restart“?

Facebook | Instagram | YouTube

Bloudění mezi slovy

Počet nic neznamená – přínos slov aby však v dnešním světě jeden pohledal. Ač se to tak hned nejeví, toho je vážně poskrovnu. A tak v tom často plaveme, skoro se už topíme. Snažíme se přitom přesvědčit sami sebe, že takto je to správně a že se z toho vlastními silami a fantazií dostaneme. Z kolečka zdánlivě měnícího svou velikost, ze kterého nebylo nikdy úniku. „Lapám po dechu. Mám pocit, že mě trhají na kusy.“ Ohlížím se zpět a chápu konečně tu část obrázku, která byla skryta za šedými oblaky. Chápu, že světlo vypadalo cize a nepřístupně. Jak je však osvobozující začít mžourat a znovu se upřímně radovat. Znovu něco cítit. A nebloumat v nekonečné nejistotě.

Jak by bylo krásné, kdybychom společně přemýšleli nad opravdovou váhou slov. Nad tím, co z nás vychází a nad tím, ke komu to vstupuje. Co to dělá s druhými a co to vypovídá o nás? Slova mají větší sílu, než si vůbec uvědomujeme. Někde hluboko v nás zakoření a aniž bychom na ně aktivně vzpomínali, začneme se jim podřizovat v našich dalších rozhodnutích. Náš obraz se tak pokřivil a my to kvůli všem těm uměle vytvořeným a pomíjivým standardům ani nevidíme.

Především dobře chraň své srdce – právě z něj všechen život vychází.

Př. 4:23

O slovech teď přemýšlím dost často. O tom, co působí v srdci. O tom, že nevyslovená slova mohou dusit. Možná i proto jsem začala zase víc psát. Se ségrou jsme jednou byly v nějakém knihkupectví a já uviděla překrásný deník a přemýšlela na chvíli, že bych si ho koupila. Obě jsme se ale vzápětí shodly na tom, že stejně rukou moc nepíšu a využití by u mě chudák deník hned nenašel. Tehdy to tak bylo. Ale čím víc jsem tento rok začala díky různým situacím přicházet na to, co se ve skutečnosti v mém srdci za dlouhé roky usazovalo, tím víc jsem začala reflektovat ta nová uvědomění sama pro sebe na papír. Nebo do elektronických poznámek :-) podle toho, co bylo zrovna po ruce (protože asi víte, jak mám ráda vše v elektro formě :D).

Je opravdu zajímavé se pak dívat zpět. Vyhradit si na to zkrátka prostor. Takové péči o sebe nevěnujeme skoro žádný čas. Kolikrát jsem už hledala odpověď v různých knížkách, které neustále zaplavují trh. Ale první krok je začít u sebe, opravdu se na sebe chtít upřímně podívat do zrcadla (ne toho fyzického)…

antikvariat, stare knihy, praha, old books, she is not lost, dnes citam, food for thought, knihovna, library, lost in words, old books, reader, lola-j, half bun, long hair, wavy hair, ceska bloggerka, czech blogger, blogerky, moms jeans, oversiyed jean jacket, džínová bunda, old school, klar latinova

antikvariat, stare knihy, praha, old books, she is not lost, dnes citam, food for thought, knihovna, library, lost in words, old books, reader, lola-j, half bun, long hair, wavy hair, ceska bloggerka, czech blogger, blogerky, moms jeans, oversiyed jean jacket, džínová bunda, old school, klar latinova, transparent glasses, brýle

antikvariat, stare knihy, praha, old books, she is not lost, dnes citam, food for thought, knihovna, library, lost in words, old books, reader, lola-j, half bun, long hair, wavy hair, ceska bloggerka, czech blogger, blogerky, moms jeans, oversiyed jean jacket, džínová bunda, old school, klar latinova

antikvariat, stare knihy, praha, old books, she is not lost, dnes citam, food for thought, knihovna, library, lost in words, old books, reader, lola-j, half bun, long hair, wavy hair, ceska bloggerka, czech blogger, blogerky, moms jeans, oversiyed jean jacket, džínová bunda, old school, klar latinova

antikvariat, stare knihy, praha, old books, she is not lost, dnes citam, food for thought, knihovna, library, lost in words, old books, reader, lola-j, half bun, long hair, wavy hair, ceska bloggerka, czech blogger, blogerky, moms jeans, oversiyed jean jacket, džínová bunda, old school, klar latinova, knihomol

antikvariat, stare knihy, praha, old books, she is not lost, dnes citam, food for thought, knihovna, library, lost in words, old books, reader, lola-j, half bun, long hair, wavy hair, ceska bloggerka, czech blogger, blogerky, moms jeans, oversiyed jean jacket, džínová bunda, old school, klar latinova, transparent glasses, brýle

antikvariat, stare knihy, praha, old books, she is not lost, dnes citam, food for thought, knihovna, library, lost in words, old books, reader, lola-j, half bun, long hair, wavy hair, ceska bloggerka, czech blogger, blogerky, moms jeans, oversiyed jean jacket, džínová bunda, old school, klar latinova, rni films

antikvariat, stare knihy, praha, old books, she is not lost, dnes citam, food for thought, knihovna, library, lost in words, old books, reader, lola-j, half bun, long hair, wavy hair, ceska bloggerka, czech blogger, blogerky, moms jeans, oversiyed jean jacket, džínová bunda, old school, klar latinova, vinyls

antikvariat, stare knihy, praha, old books, she is not lost, dnes citam, food for thought, knihovna, library, lost in words, old books, reader, lola-j, half bun, long hair, wavy hair, ceska bloggerka, czech blogger, blogerky, moms jeans, oversiyed jean jacket, džínová bunda, old school, klar latinova, transparent glasses, brýle

antikvariat, stare knihy, praha, old books, she is not lost, dnes citam, food for thought, knihovna, library, lost in words, old books, reader, lola-j, half bun, long hair, wavy hair, ceska bloggerka, czech blogger, blogerky, moms jeans, oversiyed jean jacket, džínová bunda, old school, klar latinova, vinylové desky

antikvariat, stare knihy, praha, old books, she is not lost, dnes citam, food for thought, knihovna, library, lost in words, old books, reader, lola-j, half bun, long hair, wavy hair, ceska bloggerka, czech blogger, blogerky, moms jeans, oversiyed jean jacket, džínová bunda, old school, klar latinova, transparent glasses, brýle

 K dnešnímu článku jsem přiložila tematické fotky, které jsme pořídily s Klárkou, které opět děkuji. Výsledky si můžete prohlédnout na jejím profilu na instagramu (samotnou Klárku najdete na jejím osobním účtu), její práci si můžete prohlédnout zde a taky tady. Moc jí děkuji za bezva spolupráci. Fotografie vznikaly během takové procházky uličkami antikvariátu, za nasávání vůně starých knih a probírání se vinylovými deskami.

(Pokračování textu…)

Luvin‘ it

Miluji, když začnu den brzy. Pocit, jakoby člověk vítězil nad systémem. Nebo sám nad sebou. :-) Jen tak slyšet tlumené prozpěvování ptáků a své vlastní kroky.

Miluji, když mám cestu přes některý z mostů nad Vltavou. Pocit, že i po tisícáté je stále co objevovat. Jen tak přelétnout pohledem od řeky k hradu, zpátky, k lidem a na nebe.

Miluji, když sedím na některém z překrásných míst ve městě v naprostém tichu nad vším hlukem. Pocit, že každá další minuta přinese něco nového. Jen tak dýchat a poslouchat.

Miluji, když se vyškrábu na svou střechu. Pocit, že tu nikdy nejsme sami. Jen tak přemítat a být vděčná.

Miluji, když se pro sebe zničehonic usměju při vzpomínce na nějakou situaci nebo rozhovor. Pocit, že mám ve svém životě správné lidi. Jen tak se dívat do neznáma.

Miluji, když mám chvíli na čtení osamotě a v tichu. Pocit, že vše je díky Bohu v pořádku. Jen tak se začíst a získávat uvědomění.

Miluji, když otevřu zápisník a popíšu několik stran. Pocit, že vše se děje z nějakého důvodu. Jen tak se zamyslet.

Miluji, když kliknu na možnost vytvoření nového příspěvku. Pocit, že bych mohla v těchto řádcích pokračovat hodiny a hodiny. Jen tak si psát. :-)

McDonalds yellow blue red theme czcech blogger lola-j fast food benditliketezza wall vintage ceska sitovka

No a čas od času taky miluji, když si připomenu nějaké specifické detaily z dětství. Jako při nedávném focení, kdy rychlá volba jídla padla na dětské menu, ze kterého jsem jako malá měla vždy pocit, že je svátek :D Jsem ráda, že to byla spíše taková výjimečnost a rodiče se mě snažili od fast foodu držet co nejdál. Sama i teď v dospělosti se jim vyhýbám obloukem, ale musím se vám přiznat, že před nějakou dobou jsem dostala tak šílenou a nevysvětlitelnou chuť na fast food, že jsem si objednala celou krabici nugetek. :’D Oh boyyy. A co vy? Taky vás to výýjimečně přepadne? :-)

McDonalds yellow blue red theme czcech blogger lola-j happy meal blonde

McDonalds yellow blue red theme czcech blogger lola-j red glasses

McDonalds yellow blue red theme czcech blogger lola-j fries

McDonalds yellow blue red theme czcech blogger lola-j mc drive praha prague mc sign

McDonalds yellow blue red theme czcech blogger lola-j chicken nugget

McDonalds yellow blue red theme czcech blogger lola-j cat eye glasses

McDonalds yellow blue red theme czcech blogger lola-j blogerka dnesnosim fashion post vintage retro stripes fashionblog outfit du jour

Za fotky děkuji skvělé Klárce Latinové, s níž byla radost fotit. Můžete ji najít na blogu, na facebooku i na instagramu – fotoprofil i osobní. <3

(Pokračování textu…)