Luvin‘ it

Miluji, když začnu den brzy. Pocit, jakoby člověk vítězil nad systémem. Nebo sám nad sebou. :-) Jen tak slyšet tlumené prozpěvování ptáků a své vlastní kroky.

Miluji, když mám cestu přes některý z mostů nad Vltavou. Pocit, že i po tisícáté je stále co objevovat. Jen tak přelétnout pohledem od řeky k hradu, zpátky, k lidem a na nebe.

Miluji, když sedím na některém z překrásných míst ve městě v naprostém tichu nad vším hlukem. Pocit, že každá další minuta přinese něco nového. Jen tak dýchat a poslouchat.

Miluji, když se vyškrábu na svou střechu. Pocit, že tu nikdy nejsme sami. Jen tak přemítat a být vděčná.

Miluji, když se pro sebe zničehonic usměju při vzpomínce na nějakou situaci nebo rozhovor. Pocit, že mám ve svém životě správné lidi. Jen tak se dívat do neznáma.

Miluji, když mám chvíli na čtení osamotě a v tichu. Pocit, že vše je díky Bohu v pořádku. Jen tak se začíst a získávat uvědomění.

Miluji, když otevřu zápisník a popíšu několik stran. Pocit, že vše se děje z nějakého důvodu. Jen tak se zamyslet.

Miluji, když kliknu na možnost vytvoření nového příspěvku. Pocit, že bych mohla v těchto řádcích pokračovat hodiny a hodiny. Jen tak si psát. :-)

No a čas od času taky miluji, když si připomenu nějaké specifické detaily z dětství. Jako při nedávném focení, kdy rychlá volba jídla padla na dětské menu, ze kterého jsem jako malá měla vždy pocit, že je svátek :D Jsem ráda, že to byla spíše taková výjimečnost a rodiče se mě snažili od fast foodu držet co nejdál. Sama i teď v dospělosti se jim vyhýbám obloukem, ale musím se vám přiznat, že před nějakou dobou jsem dostala tak šílenou a nevysvětlitelnou chuť na fast food, že jsem si objednala celou krabici nugetek. :’D Oh boyyy. A co vy? Taky vás to výýjimečně přepadne? :-)

Za fotky děkuji skvělé Klárce Latinové, s níž byla radost fotit. Můžete ji najít na blogu, na facebooku i na instagramu – fotoprofil i osobní. <3