Jídlo si mě najde

No, po pár dnech bez nového článku jsem se zase dostala k wordpressu.

Tak to dopadá, když si to všechno hezky napíšete… A nestihnete zeditovat hned všechny fotky. Samozřejmě pak někam jedete a část z toho necháte na flashce, která si zůstane ležet doma. Juchuchuu.

Btw. rychle jsem vytáhla odněkud nějakou svou fotku s jídlem. Tady jím šneka. O tom jindy.)

Jinak jsem už zase zpátky, a jen co jsem dorazila, hned další den jsem šla do kavárny, kde pracuju. Dneska tu byla další „kinder-party“, kterou jsem z bezpečné vzdálenosti za barem s pobavením i nadšením sledovala.

A možná by stálo za zmínku, že mám velmi čerstvě upravený jídelníček… Whaaat. Teď odbočím. Za slovem upravený jsem chtěla napsat jídelníček. A pak me prostě napadlo, proč nezkusit psaní přes mikrofon (článek jsem nezačala psát přes PC), že jo? Tak jsem řekla zcela zřetelně “ jídelníček“… Fakt. To bych ale mohla mít přepnuto na češtinu.

To mi připomíná, jak jsem si s A. chtěla jednou něco přeložit… Omylem jsme klikly na hlasový záznam a už to jelo… Brečely jsme smíchy. Zvlášť když vás to „poslouchá“ v jiném jazyce. :’D (v češtině to taky není vždycky dokonalý, ale ne už tak zábavný)

Zpět k pointě. Zkrátka jsem se fakt pevně rozhodla. A chtěla jsem se úplně distancovat, zatím aspoň na měsíc, od všeho, co zrovna fakt nepotřebuju a zbytečně mě zatěžuje. (Protože jsem si dala na pár dní předtím pauzu a směle zkoušela vše, na co jsem mela chuť. Hlavní jídla byla vesměs taková, jaká měla být, ale ty dezertyyy.)

A že mi to šlo! …ale pak přišly ty děti a jejich super hodní rodiče, kteří mi přinesli kus dortu, pak hezky šťavnatý špekáček… Samozřejmě jsem s sebou měla pečlivě připravený výživný a hlavně netučný salát… Tak jsem si dala záležet!

Je super potkávat milý lidi. Ale ani když jim 10 krát řekněte, že „Fakt neee“, tak nakonec podlehnete. Nevím, jestli víc tomu dortíku, co na vás přímo volá nebo pocitu, že nechcete vypadat, jako že si jejich nabídky nevážíte a že se necháváte přesvědčovat.

Možná moje NE nezní zrovna dostatečně jasně. Ale ono to úplně nejde, když se u toho usmíváte.

A když už zvažujete možnost, že se toho přece nemusíte ani dotknout než odejdou, zeptají se vás, jak vám chutná nebo proč jste si ještě nevzali. OH maaaan.

Já jídlo miluju. Ale co se týče sladkého a různých zbytečně tučných věcí, myslím si, že jsme tím už natolik obklopeni, že si pak ani nevychutnáváme a ne vždy si pořádně uvědomujeme, co vlastně jíme. Proto se tyto věci stávají zcela běžnou záležitostí a snadněji pak i tloustneme.

Což samozřejmě není případ dneška. Oslavy jsou oslavy. A s mým narozeninovým „cheerful“ playlistem, který jsem dávala za chodu dohromady, to taky všichni vytancovali. :-)

Ale říkám si, „jenom dneska“. Teď ten měsíc dám.