Když se s někým vidím poprvé a když mi to za chvíli někdo nepřipomene, do pěti minut nevím, jak se jmenuje. Dost často. Jsou ale i výjimky.
Pořád je to vlastně samé seznamování. Jen ne vždycky nám to hned napoprvé utkví v paměti…
Vidíte se v některé ze situací?
1) „Hej Lolo, ahooj! Jak se vede?“
„Ehm, ahoj!… Uhm, dobře! …Co ty?“ Snažím se to zachránit podobně veselým tónem. Mezitím horlivě lovím v paměti a snažím se cokoliv si vybavit.
*V hlavě:
Kruci, kdo to je? A měla jsem spíš říct „vy“? Neurazila jsem toho člověka?…*
Po chvíli jsem se dozvěděla, že asi před rokem jsme se s tou slečnou už setkaly u podobné příležitosti. Mizerný pamatovák na jména… A po roce zřejmě i na obličeje.
A jediné, co si pamatuji teď je, že měla zrzavé vlasy. Teda myslím. Nebo spíš hnědé?
Většinou si teda pak úplně vzpomenu, ale když je to jen pár vět a s dotyčným se už pak nepotkáte nebo se o něm někdo nezmíní, zase prostě brzo zapomenete.
2) Nebo ten moment, kdy si uvědomíte, že s člověkem, s kterým se bavíte už poněkolikáté, se znáte jen vy. Takže trošku zbystříte a možná se i snažíte nějakým způsobem zavést řeč na jména. Protože od nikoho jiného, koho znáte vy, to nezjistíte. Nakonec si vás ten člověk přidá třeba na Facebooku nebo mu při výměně telefonních čísel s chutí dáte svůj mobil do ruky, ať se tam napíše.
Přecejen, když stojí dotyčný pak někde opodál a vy se chcete na něco zeptat nebo mu něco říct, ale nevybavíte si jméno, tak i když se prostě zeptáte, je tu pravděpodobnost, že v tom humbuku nemusí zaregistrovat, že mluvíte na něj. A říct „Jakžesejmenuješ, můžeš prosímtě…“ asi není úplně ideální řešení.
3) Nejlepší je mít po ruce zrovna nějaký okruh společných přátel. Když se jich nemáte hned šanci zeptat, vždy můžete chvíli počkat, než na něj někdo zavolá.
+) Pak samozřejmě, když se s někým bavíte denně a k tomu člověku vám nejspíš sedí jiné jméno, tak se jednou za čas prostě přeřeknete a nazvete Moniku Kristýnou, Adama Radimem a tak dále.
Jakou máte paměť na jména vy? Ocitáte se v podobných situacích často?
Já si jména většinou rychle zapamatuji, ale občas mívám taky pěkné výpadky xD
Já mám naprosto příšernou pamět na jména i tváře a naposled se mi stala tak hrozná věc! Byla jsem se sourozenci a s přítelem a potkali jsme nějakou paní, vůbec jsem ji neznala, takže když si povídala se sourozenci, tak jsem se zrovna vybavovala s kamarádkou a jejich rozhovor ignorovala… a pak jsem zjistila, že je to mamčina kamarádka, kterou moc dobře znám, setkala jsem se s ní na oslavě a pak jsem s ní komunikovala přes maily, protože jsem ji pomáhala psát nějaké práce do školy! :D To bylo hrozné, zpětně jsem se ji omlouvala, že jsem ji nepoznala… chudák si myslela, že jsem na ni naštvaná :D
To znám – vůbec si nepamatuji jména – celý měsíc jsem jedné holce říkala: „Hej, bloncko.“ Protože jsem si nepamatovala její jméno ;) :D
:D
Jééj. :D To muselo vypadat vtipně, ale věřím, že to mamčina kamarádka pochopila. :D
:D Taky fajn způsob!
Tak já si na jména pamatuji, ale na příjmení občas ne. :D
http://www.una-vez-mas-la-anorexia.blog.cz
http://www.fitzdravyzivot.blogspot.cz