Zase skoro měsíc pryč. Ty odmlky na blogu mě už děsně štvou, protože jsem si říkala, jak si to hezky rozplánuju a bude mi to tu všechno pravidelně vycházet… jenomže realita byla jiná.
V tomhle školním roce jsem dala víc přednost škole. Já vím, děsně ne-cool, ale sh.t gets serious. Po maturitě bych taky ráda šla na školu, kam chci… a stihla jsem pro to udělat… ehm, velké nic. A abych se tam vůbec dostala (pokud neprošvihnu třeba věci kolem přihlášek, jiných papírování a termínů), ráda bych měla i nějaké určité výsledky.
Tak. To je to všem známé období, kdy předměty, ze kterých nematurujete, vám holt nedají pokoj a v těch maturitních asi převládá nějaká myšlenka, že máte čas jen na ně. A samozřejmě každému předmětu je potřeba věnovat „aspoň pár“ hodinek denně. Plus ještě nějaké to samostudium, žejo. Moc ráda bych věděla, jak by to měl obyčejný smrtelník do 24 hodin nacpat. Maturant je ale malý superhero, kterého v budoucnu čeká řada takových „maturitek“. A ať se opovažuje ještě si stěžovat, že naspí sotva (teď opravdu jen pár) hodinek.
A kdybyste měli čas a trochu energie, zvládli byste klidně napsat celou knížku věnovanou těmhle blbostem v systému, kde se ze své nespokojenosti vypíšete. (Jo, taky jsem právě teď blog k podobným účelům zneužila. Musela jsem to trochu vyventilovat.)
Pozitiva? Jak tak na sebe koukám, daří se mi odbourávat poslední zbytky prokrastinace, kterými jsem si mohla dříve čas od času dovolit „trpět“.
„Vedlejší účinky„? Bohužel tuto svou vůli posiluji také vůči mase látky, kterou stejně dál potřebovat nebudu. Zvlášť ne v blízké budoucnosti, když se mám soustředit na věci v jiné oblasti a opravdu se jim s přiměřenou intenzitou věnovat. Skoro všechno je pak hotové jen po částech a ne hned na 100 %.
No a já tu energii v sobě (většinou večer, jak jsem zjistila) naštěstí občas nacházím. Věřím, že do Vánoc mám už snad ty nejšílenější týdny za sebou… a to je důvod, proč teď můžu psát.
Jak mě znáte, zastávám názor, že člověka „nad vodou“ v různých situacích můžou držet, kromě lidí a větších cílů, nejrůznější maličkosti… úplné blbůstky, ze kterých však máte radost a i ony vám vykouzlí úsměv na tváři. Že důležité je mít prostě vždy něco, na co se můžete v nouzové chvilce pocitu vyčerpání těšit…
A tak vidina, že budu vyťukávat konečně zase na klávesnici něco, co chci a ne co musím, dnes nabrala reálný nádech. Někomu se to může zdát úplně bezvýznamné, nepochopitelné. Ale blogeři mě asi pochopí, když řeknu, jak moc jsem se na blog těšila. Jak hřejivý pocit to je.
Protože smát se s kamarády průběžně vlastní životní tragikomedii, když se vám chce brečet, je sice bezva, ale udělat si pak v klidu čas i na věci mimo, je prostě vzácný – k nezaplacení.
P.S. Mám plné karty fotek, na ty se vrhnu zase jindy. Bude to můj další mini-cíl, ke kterému se snad zase brzy dostanu. Upravování fotek a videí mě totiž taky jen tak neomrzí.
P.P.S. Sorry za dlouhej článek, ale někdo v minulosti psal, že mě navštěvoval radši, když tu bylo víc textu než fotek. Tak čas od času, proč ne. Taky mám ráda psaní, :D jen ne vždy na to mám čas a energii. Viz výše.
A co vy? ♥ Povídejte, přehánějte.
Náhodou, celkem tě obdivuji, že jsi dala přednost škole. Také se o to snažím, ale zatím mi to moc nevychází. :/ :D
-CrazyJull
Přeju do budoucna hodně štěstí. Já jsem sice v kvartě, takže na tohle si ještě nějakou tu chvilku počkám, ale stejně mám pocit, že to nejde zvládnout. Jsem sice takový ten typ, který je poměrně v klidu, známky tolik nehrotí, když se fakt těžce nechce učit, tak se prostě neučí a tak nějak prochází s poměrně slušnými známkami, ale třeba tenhle týden jsem byla úplně na pokraji zhroucení – průměr z matiky čtyři a můj cíl mít vyznamenání. Jak se říká, když si býk něco usmyslí, tak to prostě dostane – takže jsem od pondělka do čtvrtka trávila dny i noci počítáním příkladů, které mi v životě k ničemu nebudou (soudím tak podle toho, že už ani táta pořádně nevěděl, jak to počítat a to mu podle mého právem říkám chodící kalkulačka a musí se mu nechat, že patří opravdu mezi inteligentnější lidi). Ve středu jsem spala 4 hodiny, ve čtvrtek 1,5. Vyšlo mi to, z písemky mám jedničku a mám za sebou 15hodinový spánek :D Takže věřím, že po tvé snaze a práci si taky v květnu oddechneš s dobrým pocitem :)
Piš klidně ještě delší články, já je úplně miluju, tvůj styl psaní je mi opravdu neuvěřitelně sympatický :)
Přeji hodně štěstí, aby si vše zvládla:) je to někdy těžké. Teď jsem měla maturitní ples, momentálně jsem byla hned po plese nemocná…to je pořád něco. Mrzí mě, když články nevydávám tak, jak jsem si představovala, ale když se vrátím do „starých“ kolejí, jsem zase o něco víc spokojená:)
Jsi skvělá blogerka a byla by škoda se toho vzdát. Proto nepřestávej, ale nejdřív nabij energii!
Přeji hodně zdaru s vysokou, i právě teď:)
Píšeš opravdu pěkně, dobře se to čte. :)
Tady je můj blog, budu ráda za tvou případnou návštěvu :)
Strach mě k tomu dohnal. :( :D Držím palce! :D
Děkuji moc. ♥ Proboha. :D Chudáku, ale jsi dobrá, žes to zvládla! Právě, já jsem pak jen po pár hodinách spánku skoro nepoužitelná a i mozek mi trochu „brzdí“ z delšího nevyspání. :D Takže se tak nějak učím učit pravidelněji.
Moc v to doufám. A ještě jednou díky! ♥ :) Taky držím palce s vyznamenáním – a ať toho už nenaspíš jen tak málo! :D
Děkuji, i já Tobě! ♥ Umím si to představit :/ tak ať už jsi jen zdravá! Jojo, přesně tak. :)
Tak doufám, že nám oběma se aspoň po matuře blog ještě nějak více oživit, budu se těšit na články! ♥ Nápodobně. :)
Děkuji. :) Ráda se podívám.