Už asi před měsícem jsem chtěla napsat. A uběhl další měsíc (pro mě týden) a článek nikde. Nebyl čas.
Od října mi bylo jasné, že to nebude jen tak. Každý víkend se něco dělo, měnilo, priority se všelijak řadily, přeřadily… v listopadu jsem nestíhala a v prosinci, v době dohánění skluzů, jsem se dozvěděla, že za měsíc a něco málo mě čeká první z pár takových… důležitějších zkoušek spojených se školami, o které bych měla opravdu celkem zájem. :D A ne že by mi to přišlo vtipné, to opravdu ne, ale spíš mi asi nezbývá nic jiného, než se zasmát té ironii, tomu zákonu, že čím víc se snažíte vše stihnout, tím více se toho ve stejnou dobu objeví.
Do toho samozřejmě pololetí, vidina dobrých známek, která se začne rozplývat až do poslední chvíle se zbytky veškeré vaší naděje… a pak ten trpký pocit, že jste něčemu věnovali všechen svůj čas a uklidňovali se tím, že už za chvíli to bude lepší.
A pokud si pamatujete na moje super-staré video, back to school tag, kde jsem s nadsázkou mluvila o 6 kilech ze školní jídelny, tak ta jsem zase bezpečně shodila, aniž bych si nejdřív všimla…
Po mém fyzickém probuzení, po noci plné vřelých objímání záchodové mísy, jsem musela vyvážit cíle a potřeby. Pravda už téměř na konci té první fáze hororu, ale přece jen.
Konec úvodu vysvětlujícího mou absenci – co chci říct, je, že než pokračovat v opakující se edici „Nedosažitelných 100 %“, člověk si musí opravdu vybírat.
A obzvlát proto, že ještě ani zdaleka není vše za mnou, vím, jak je těžké se rozhodnout. A proto chci teď v klidu řešit jeden problém za druhým. Multitasking byl zajímavá zkušenost, ale asi ne nejprospěšnější. V březnu mě čeká další zkouška a pak v květnu už „jen“ maturita a možná i nějaká ta další zkouška, to uvidím.
Chtěla bych říct, že i když mi blog přináší fakt radost, budu tu nějakou chvíli jen omezeně. Ale rozhodně, jestli mi podle nového plánu vyjde, co chci, hezky to s vámi prostřednictvím blogu oslavím. Dojde tak řada na giveaways a budu mít, řekla bych, celkem zajímavé novinky… :-)
Tady je pár útržků z maličkostí, které člověku mohou úplně jednoduše zlepšit náladu. U mě je to i jídlo. :P
Brzy na Krásné a na blogu ještě pár článků, které mám na seznamu, ale můj osobní „update“ přijde asi až za dlouho. :)
Doufám, že vy zvládáte a nepřeháníte to! Budu ráda, když o tom napíšete, moc ráda se ve volné chvíli vrátím a přečtu si to. :) Držím vám palce.
Teď mi došlo, že je to vlastně můj první článek v novém roce… A i když trochu pozdě, lepší než nikdy: Přeji vám vše nejlepší, ať se vám daří a na tento rok pak budete vzpomínat v dobrém! :) ♥
opravdu vím, jak se cítíš:) držím ti palce, ať vše zvládneš! hlavně to nepřeháněj, protože zdraví máme jen jedno a ani samé jedničky za to nestojí. Jak jsem tak doháněla ztracený čas a snažila se dohnat školní nedostatky a podobné, uvědomila jsem si své priority. Mám školu, na kterou bych opravdu chtěla, to ano. Nikam jinam jsem snad nikdy nechtěla tolik (když nepočítám Anglii), ale v tomhle shonu jsem si našla chvililinku na přemýšlení. Usoudila sem, že i kdybych neměla nejlepší výsledky, i kdyby mě na tu školu nevzali, za pár chvilek to vše uteče a nikoho nebude zajímat, jestli jsem měla z chemie 2 nebo 4. Jsou věci, které se zdají důležité, ale jen v určitou chvíli.
I tobě přeji opožděně vše do Nového Roku! A děkuji, že sis našla čas ni na můj blog a přečetla si nový článek:) Jsem ráda, že jsem se od tebe taky jednoho dočkala (není myšleno zle) – je to myšleno tak, že mám tvé články ráda, ale respektuji tvou „pauzu“. Někdy je to potřeba.
tak hodně štěstí!
To je fakt. :) Děkuji moc, nápodobně! Člověk na chvíli asi musí poodstoupit a podívat se na to trochu „z dálky“ a nehrotit to zbytečně.
♥ Jsem strašně ráda za to, když si přečtu já tvé! :) Ono je vždy lepší když má člověk možnost pochopit, jak a co vidí ostatní. Mám po včerejším blogovém odpoledni hned lepší náladu. :D :)