Jak se fotí blogerky

EDIT: Než jen zběžně přejedete článek očima, věnujte, prosím, pozornost textu, smyslem totiž není jen prezentace fotek (za které Adélce mimochodem moc děkuji♥), ale spíše menší komentář k všeobecnému focení s trochou nadsázky… :D

Dnešní článek by mohl být něco na způsob outfitpostu, ale „outfit“ tvoří prvky, které rozhodně nebyly voleny na nějaké super high-fashion glamourish focení, fotky prostě vznikly, když jsem fotila někoho jiného (víc než půl roku zpátky)… ovšem protože bylo celkem pěkné světlo, bylo mi líto ho nevyužít, a tak jsem před objektivem na pár snímků stanula i já. :D Resp. jsem se před ním všelijak pootáčela, prohrábla si vlasy a bylo. :D Tak tady máte fotky mojí oblíbené mikiny. *hashtag pinklife*

Něco vzniklo i venku, ale to se mi úplně editovat nechtělo. Mimochodem, bylo nás tam tehdy víc, tak mi to připomnělo pár bodů, které jsem s vámi chtěla sdílet už dřív (s jedním bonusem na konci). Například pořád nechápu, jak může vždycky všechny fascinovat, když se někdo fotí… většinou zazní něco jako „Ty pózy mě budeš muset naučit!“ a já jen doufám, že jsem při své jednoslovné odpovědi nepokazila nějaký snímek. (I když těch je vždy dost tak jako tak.) Kdo edituje, pochopí mě. Protože někdy se může objekt tvářit hezky, ale celkově je fotka nepoužitelná a na další má sice oči protočené, že mu je vidět jen bělmo, ale jinak je fotka pěkně ostrá, no zkrátka perfektní! :D Už chápete, jak je důležité, aby objekt byl připraven… ehm, pořád? No, možná bych to nechala na jakémsi intutitivním načasování fotografa a objektu, ale víte, co myslím.

Za další, teda spíš, vraťme se k té první poznámce o pózách… jak myslíte, že ty fotky vlasů ve větru s ohňostrojem a bublinkami v pozadí vlastně vzniknou? Samozřejmě, za tou fotkou je celkem cirkus. Tak se prosím netvařte vždy tak udiveně (vlastně pobaveně), když se u výsledku jen málokdy zamyslíte, co se tehdy mohlo dít. Že o 5 metrů vedle se seskupil celý hlouček náhodných kolemjdoucích, někdo musel ty ohňostroje předpřipravit a model si ty vlasy prohrábl asi desetkrát. Takže ne, žádná normálka. Ano, občas je třeba ty pózy opakovat. Ne, nejde tak úplně o momentky… (samozřejmě to neplatí pro všechna focení, ale chtěla jsem nastínit častou realitu).

Ale aby to neznělo moc zle, chápu to (z pohledu diváka). :D Taky se občas po očku ráda mrknu, ale ne kvůli pobavení, spíše kvůli zájmu o to, jak to dělají jiní. Jsem přecejen amatér a chápu, že není vždy nejpříjemnější rádoby vtipně (pro ostatní) pózovat na nějakou fotku, kterou jste chtěli z toho hodinového focení nakonec dostat.

Jak se díváte na focení s bohatými přípravami i průběhem za procítěných póz modelů v reálu vy?

A tady máme ty moje protočené oči. #It’sPerfectNow