Zdravím všechny.
Tento článek bude spíš jen tak na počtení, nijak zvlášť tematický. Takže pokud máte zájem, popíjíte kakao, čaj, surfujete na netu a tak, klidně čtěte dál… Ať jste, kdo jste, jsem ráda za to, že tu jste. (Není to super? Jak nás spojuje alespoň virtuální prostor, když si nepovídáme zrovna face to face – nebo se dokonce ani neznáme?! *Blogging is so cool n‘ I’m freakin‘ excited!!!*)
Dlouho jsem tu neměla nějaký post, kde bych se tak trochu zase vypsala z pár maličkostí… Blogy jsou totiž vyjádřením každého toho autora, takže i to je jeden z důvodů, proč jsem si teď sedla a rozhodla se sem vylít pár myšlenek, které se mi na pár sekund prohnaly hlavou, a mám konečně pocit, že se nic nestane, když je hodím i na internet. :D
Nějak mě totiž přestalo bavit to „soukromé“ blogování bez mé pravé identity (zmiňovala jsem se o tom ještě na svém starém blogu, že jsem si založila jeden další blog), kde sdíleli moje názory různí lidé – kteří byli většinou až po krk v problémech a měli snad pořád depku. Takže jsem radši zvolnila a do příspěvků přidávala více optimismu a naděje na konec, aby, když budou sdílet nějaký názor, sami nemysleli jen na to, jak je každá situace strašná a bezvýchodná, ale doufali v lepší. Protože to BUDE LEPŠÍ. Vždycky je nějaké řešení. Protože za každým západem slunce následuje východ. A protože se střídají světlejší a tmavší pásy…
…Ne že bych tehdy psala jen samé pesimistické příspěvky, ale byly to často věci, problémy a přání „bez obalu a omáčky kolem“. To působilo trochu suše. Bylo to taky tím, že jsem psala tehdy, když jsem se prostě potřebovala zhluboka nadechnout, rychle otočit list a znovu se na něj už nepodívat. No pak se k tomu„blogu“ začalo tiše „připojovat“ více lidí. A to už se mi moc nelíbilo. Sice jsem psala celou dobu v jiném jazyce a s přezdívkami, když už jsem musela zakomponovat do příběhů nějaká jména, ale cítila jsem se, jako… Ani nevím. Jako člověk, který křičí do tmy – všichni ho slyší, ale nikdo ho nevidí.
Co s tím, že někteří přemýšlí podobně nebo sledují, jak přemýšlím já (byť nevědí, kdo jsem)? Tak nějak mě napadlo, že ve skrytu duše jsem si říkala, „Tyjo, jaký by to bylo, kdyby to věděli ti, o kterých to je?“. Ti, kterým chci něco říct a neřeknu. Aspoň ne všechno – asi proto, že na to není vždycky čas. Lidé zas až tak moc neposlouchají a když špatně začnete, špatně vás někdo pochopí, nenechá vás domluvit a podobně. A taky proto, že s pár lidmi na tomhle světě je to trochu komplikovanější…
Nemám problém říct, co si myslím, ale možná si toho myslím až tolik, že než se rozvzpomenu na úplně všechno, co jsem chtěla říct a vysvětlím každou pointu, skončím u něčeho jiného. :D Často pak věci zkracuju a zjednodušuju, protože jinak už ani nemám sílu moc mluvit. :D Tak jsem hledala nějaký prostor, s jehož pomocí bych ty hlavní myšlenky „bez obalu a omáčky kolem“ mohla dostat z mé hlavy pryč. Víte, z části to pomáhá. Nepřevaluji je v hlavě jako omeletu na pánvi, pořád dokola, ale mám prostor pro to, abych mohla myslet i na něco jiného.
A tak trochu mám strach, abych na to období někdy nezapomněla, protože čas od času si vzpomenu na nějaká místa nebo na různé lidi a snažím se vzpomenout, co jsem tehdy dělala, jak vypadal můj život. Uh. A to je konečně to, k čemu jsem se chtěla dostat. :D (Fanfáry !!!)
Založila jsem si přesně z těchto důvodů nový deník! :D Dohnalo mě k tomu tohle všechno, co jsem výše popsala. Strach, že na některé věci zapomenu. Že až mi bude 80 a já se budu chtít bavit se svými vnoučaty tím, že si na zahradě u čaje se sušenkami a muffiny budeme číst moje nepochopitelné ironie osudu a „náhody“, které mi život dokázaly pořádně osladit, ale i opepřit, nebudu mít nic po ruce a se stářím bych jim ještě i kecala.
Protože jsem si uvědomila, že i když se občas cítím na dně a jindy jako nejšťastnější teenager na světě – je to můj život! Je to neobyčejný dar, za který bych měla být Bohu vděčná. Dar plný překvapení a neopakovatelných vzpomínek!
Ještě jedna věc. Asi tři/čtyři roky zpátky jsem si do jednoho staršího deníčku psala. Samozřejmě jsem ho dneska našla a smála se. Nevím, jestli mě víc bavil můj styl psaní, nebo to, co se tehdy dělo. :D Ale jedno vím jistě; nemůžu toho nechat, a tak začnu s novým deníkem. Výběr to pro mě nebyl snadný, protože mám u sebe asi 5 pěkných nepopsaných deníků a bloků, pro které jsem hledala nejvhodnější funkce. Miluju deníky, jsem na ně totálně ujetá. Ale když se mám rozhodnout, k čemu jaký využiju, hádám, že u toho musím vypadat, jako bych měla rozhodnout o osudu lidstva. :D Haha… No.
Leží tu teď vedle mě a čeká, až vezmu do ruky propisku a budu psát dál.
Mám takový dojem, že půlku svého života snad propíšu!… (Nechápu, jak stíhám žít i mimo to. Miracle!)
Love ya all, xxx
FACEBOOK/ INSTAGRAM / YOUTUBE / ASK.FM /BLOGLOVIN’
Miluji deníky taky! xD Taky si jeden píšu, ale jen někdy, když se mi chce a něco se děje xD Už to dělám pěkně dlouho asi rok a pl, možná o víc, vždy si tam napíšu i datum, kdy se to dělo a kdy jsem psala xD Mám tam popsané své hubnutí i přibírání, zamilovanost, akce, prostě vše zajímavé xD Jinak jsi napsala krásný článek!:) Život má fakt světlé a tmavé dny a vždy se najde řešení! xD Je to dar žít, ale pro někoho to může být i peklo:)
A to už bylo období, kdy jsem jedla více xD Jo, už jsem „vyléčená“ xD Zkus ho, je to fakt jeden z mých výtvorů, který mi opravdu moc zachutnal:)
S těma deníčkama je to super věc, taky jsem našla jeden starý a fakt mě to dost pobavilo, to jak jsem psala..ale zase jsem si vzpoměla na spoustu chvilek, které jsem prostě zapoměla a bylo to fajn si to číst..i proto mám blog a hlavně zameřený na to, na co ho zameřený mám..abych si pak zase mohla někdy sednout a projet si co kde s kým jak proč apod:-D:-)
díky,že se ti to líbí:) jo to není dobře,že jsem to nedodržela,ale tak asi to tak mělo být:)to je k mému plusu, že se mi podařilo něco dát dolů:) máš asi pravdu,musím si na toto celé dát pozor,aby se to nestávalo ;)
jj,jíst takhle s mírou a čekat,jak ty kila jistě pomalu půjdou dolů a samozřejmě, že cvičit bez toho to taky nejde :)
Koukám, že máš hodně zkušeností ze všech oblastí to je podle mě jedině dobře, protože se z něčeho můžeš učit, jak být lepší a taky jsem si kdysi vedla deník, ale teď mě to nějak moc nevede k tomu. Ale někdy bych se k tomu chtěla vrátit.
:D To chápu, asi bych nezvládla do něj psát úplně každý den. Taky si zapíšu vždycky, jaké bylo datum. Wow, musí být super to porovnat – i na blogu, jako včera. :D Děkuju ti moc! :) Jo, není nad zdravou dávku optimismu! :D
Hahah, jsem za tebe ráda, tak ať ti to vydrží! :D :)
Okaaay, dám na tebe! :) A pak bych hodila zase nějakou fotku jídla já, pro změnu :’DD :) Těším se!
To věřím, to je na tom to kouzelný! :D Tak, tak. Jsem ráda, že tohle nutkání „vysypat“ pomocí písmenek svoje myšlenky všude možně sdílí více lidí! :D :) Stojí to za to, tak snad to vydrží!
Naprosto souhlasím! Občas je něco špatného k něčemu dobré. Jsem moc ráda, že se to nakonec seběhlo takhle a bude to lepší! :) I s pohybem, to se ví. :)
To je fakt, z různých situací se člověk učí. :) Máš pravdu, je asi dobře, když si to člověk zaznamenává. Ty zase dáváš „záznamy“ týkající se životního stylu a tak na blog, takže to funguje v podstatě skoro stejně. Díky tomu se můžeme posunout dál. :)
Narozeniny mám až v prosinci :-D a budu slavit 20, už jsem stará :-( letí to :-D
:D Aha, tak to jsem netušila. Áále prosimtě! :D :)
Díky,že se mnou souhlasíš :) Snad to bude lepší, moc si to přeji i proto něco dělám :)
To máš pravdu no :D každá si píšeme(zaznamenáváme) to své a je nám to k něčemu dobré a snad i ostatním :)
jj, budu cvičit tuto výzvu, nějaké videa od Jill a procházky a možná,že se dokopu i k běhu :D
díky za zdar, a snad jsi si pořádně zamakala:)
díky, že se budeš těšit, jak mi to s touto výzvou půjde :)
Já zbožňuju deníky a měla jsem jich několik, bohužel některé už nemám, ale pár mi jich zbylo a vždycky se tomu hodně zasměju. Je fakt, že spoustu věcí zapomínáme a je to škoda, protože na některé rozhodně zapomenout nechci, a tak je to fajn způsob, jak si své vzpomínky zachovat a někdy se k nim vrátit. Bohužel si deníky nikdy nepíšu pravidelně, jsem asi líná :D Ale teď jsem si koupila úžasný zápisník s koženkovýma deskama v úžasné barvičce, tak jsem si ho zamilovala, že jsem si ho koupit musela i když ještě nevím, k čemu ho použiju… možná právě na další deník :).