Breathe. And eat.

Heheh. S tím pozitivním myšlením jsem to možná krapet přehnala. :D Mamka se mně ráno ptala, co se mi zdálo, protože jsem se v noci smála. (Děsivý. Ze snu nikdy nemluvím, natož abych se smála. :D) Abych pravdu řekla, nevím, co je vtipnýho na tom, že běžím maraton… Ale asi to muselo být děsně zábavný a já měla dobrou náladu.

A čím víc se blíží září, tím reálnější sny se mi zdají. Chci říct, ne že by u mě byl reálný maraton, :D to asi fakt ne, ale je to reálnější než ty sny předtím. Alespoň z toho, co si pamatuju. Žádné nepovědomé zámky, kreslené sny, fiktivní postavy…

V mých snech se mi pomalu, ale jistě začínají promítat různí lidé: ze školy, osobnosti, se kterými jsem dělala rozhovory(?) atp., obvyklá místa a věci, o kterých dost přemýšlím.

Zajímavé je, že ty sny nejsou zlé, ale ráno se cítím, jako bych žila druhý život a neodpočinula si tak, jak bych čekala. :D Takový zvláštní pocit; tělo mě moc nebolí, ale jako by můj mozek pracoval na plné obrátky, bez přestávky.

Necítím takovou tu ranní „otupělost“, ale na všechno si hned jasně vzpomenu, přemýšlím a rychle plánuju dopředu. Přebytek energie?

Ať je to jakkoliv, cítím sice, že mám všechno pod kontrolou a na nic nezapomínám, díky čemuž leccos vidím ve veselejších barvách, ale zároveň toužím po klidu. I mé přehledné tabulky, které mám na každý měsíc a kam si přidávám vše, na co nesmím zapomenout, se plní nějak rychle. Mým nepřítelem je čas.

A vaším nejspíš taky, když už končí léto. :D

Ale víte co?
V pohodě hoďte stres za hlavu, vezměte si nějaké šmakůvky a jděte se koukat na telku, čtěte svou oblíbenou knížku a podnikněte něco s kamarády. Zkrátka na chvíli vypněte. Jsme jenom lidi. A i přesto, že možná zdánlivě zvládáme všechno, čas neovládneme nikdy.

So breathe and eat!

FACEBOOK/ INSTAGRAM / YOUTUBE / ASK.FM /BLOGLOVIN’