Martin Harich i Dominika Myslivcová prozradili exkluzivně Lole-J!

DALŠÍ FOTKY NALEZNETE NA FACEBOOKU! :)


Zdravím!


Včera (28.1.2012) jsem se zúčastnila narozeninové party Krásné.cz.
Pozvaná jsem byla já, mé „kolegyně“ – dorazily blogerky Wendy Vill Felton, Annette Krubner, Kirsten Axe, PJ,
dále Dominika Myslivcová, Martin Harich, Jan Bendig, Láďa Ondřej a další…
O tom, jak tato bombastická party přesněji probíhala, napíšu v nejbližších dnech.

Mám pro vás ale tučné bomby!

Ne, nehodlám vám nabízet vysokokalorické koktejly ani nic podobného.
Na party jsem byla domluvená s Domčou Myslivcovou, že s ní udělám rozhovor i fotky apod.
Takže průběh toho všeho vám zatím nepopíšu, jak jsem řekla, ale podrobněji bych mohla popsat rozhovor.
S Domčou jsme došly k logu Krásné.cz a začaly natáčet rozhovor.
Ptala jsem se na spoustu otázek z různých tematických okruhů, kde vám Dominika bude radit.
Domča je milá, sympatická dívka, která se života nebojí, čehož si na lidech cením.
Na otázky odpovídala živě a ke článkům z různých témat přidám její rady i tipy, abyste se mohly inspirovat. :)
Blížily jsme se ke konci rozhovoru a byl čas na upravený dotaz blogerky.
Zeptala jsem se, jestli někdy přemýšlela o hudbě a jakou píseň má nejraději…
Dominika Myslivcová mi ve videu potvrzuje, že o zpěvu už přemýšlela.

Následující den má prý namířeno do nahrávacího studia!

(Tedy 29.1., což je dnes. Jde tam prý poprvé v životě a Lola-J to věděla první! Takže držíme palce!!)

V průběhu večera, když jsme se potkaly, jsme ještě prohodily pár vět, byla jsem zase s blogerkami. Ale to popíšu opravdu později! :)
Blíže k deseti hodinám jsme na party z blogerek zůstaly s Wendy samy. Seděly jsme tedy u stolku s Martinem Harichem, Domčou Myslivcovou a dvěma čtenářkami Krásné.cz.
Najednou jsem se z ničeho nic rozhodla

vyzpovídat Martina Haricha!

Opět se to natáčelo na video a Martin Harich potvrdil, že se hodlá hudbě věnovat defakto po zbytek život.
Vyptala jsem se ho i na holky…
a pak přišla

DALŠÍ tučná bomba!

Z Martina Haricha vypadla vskutku překvapivá informace. Okamžitě jsem zpozorněla, zapnula kameru a podrobněji se na tu věc poptala.
Zatím vám neřeknu, co přesně to bylo, ale

Martin Harich mi řekl, že to vím úplně první!


Brzy přetáhnu videa na počítač, upravím a zveřejním. Sledujte, ať neprošvihnete!!!
Pak jsem se poptala i samotných čtenářek na kameru.
Znovu jsem otázkami adresovala Domču Myslivcovou ohledně Krásné a názorů…
a i z ní vypadla

TňETÍ TUČNÁ BOMBA za jeden večer!

Tu se nedozvíte ani ve videu, protože jsem Dominice slíbila, že video s tím tajemstvím zveřejním těsně před tím, nebo někdy v té době, kdy už to bude stoprocentní.
Všichni jsme si krásně popovídali.
S Wendy jsem si aji rozuměla. Je to příjemná, sympatická holka.
Napadlo ji, že by mohla udělat taky rozhovor. Ten zveřejní ona, takže i její web sledujte!! :))
Děcka, ani nevíte, jak jsem ráda, že se to tak všechno povedlo.
Že mám pro vás rozhovory a že já sama jsem poznala nový lidi.
Hodně mi to pomohlo pročistit hlavu po pár nepříjemnostech a stresu v začátku ledna.
Jinak vám přeji dopředu příjemné čtení a spoustu zábavy! :)
Lola-J

Přežili Terezín – 1. část

Zdravím,
Emílie Machálková

dnes je tu článek s troškou historie.
Určitě mnozí z vás víte, co je to holocaust. Toto vyvražďování, či „vyhlazování“ přežila menšina těch, co byla zajata.
Naše škola měla možnost vybrat pět (nakonec nás tam šlo osm) žáků s učitelkou dějepisu na setkání s těmi, co přežili.
Toto téma mě vždycky bralo. Vždy jsem lapala po dechu, když jsem slyšela či viděla záběry v dokumentárních pořadech z koncentračních táborů. Nepředstavitelné zlo. Pro nic za nic. Na naší osamocené kouli zaplněnou lidmi padlo
takové zlo. O to víc jsem chtěla vidět naživo ty, kteří přežili a z koncentračních táborů se dostali.
V Brně se pořádalo toto setkání již devátým rokem a přítomni byli lidé za židovské obce, Emílie Machálková – pamětnice (k závěru přečetla dopis našeho prezidenta České republiky, Václava Klause), lidé z Terezínské iniciativy a samozřejmě lidé, kteří přežili.
Konkrétně tam dorazili ti, co byli vězněni a odvlečeni do Terezína.
Zaujal mě první příběh ženy, která se odtud dostala. Tak tedy:
Byla to malá dívka. Žila v Kutné Hoře a velkou část příbuzenstva měla v Brně (tetu Grétu, strýce…). Byli to Židé, a tak v roce 1941 byli exportováni do Terezína. Později byla i ona se svou rodinou (31. března 1942) exportována do Terezína.
Do Terezína putovali s kufříky, které obsahovaly pouze nejnutnější věci. V Terezíně té dívce bylo řečeno, že může být i se svými vrstevnicemi v DÍVČÍM DOMĚ. Tam tedy trávila dny. Poté v roce 43 byla s rodinou a dalšími Židy převezena do Osvětimi (další koncentrační tábor).
Popisovala, že se odtud dostala úplnou náhodou. Někdo spletl její datum narození a v té době jí bylo 15 let, jenže díky tomu byla úředně o 4 roky starší.

A skončila by v plynové komoře jako mnozí další, kdyby nespadala do kategorie 16-44 let pro práci. Celá její rodina bohužel nepřežila.

Tato žena se ale zachránila. A posléze zjistila, že se zachránila i její sestřenice, ale ta odjela do Izraele.

Upřímně? Chce se mi brečet. A na tom setkání jsem s těží potlačovala slzy. Nepředstavitelný, nespravedlivý osud.
Za co?
Za nic. Pouze národnost. Židé. To je proti lidskosti, jak několikrát na setkání zaznělo. Plně s tím souhlasím. Vždyť tohle nedělá ani zvěř. Natož lidi! To je nehorázná nespravedlnost. Krev se ve mně jen vaří.
Nedokážu to pochopit! Jak se to mohlo stát! Proč se tak stalo, proč naše zeleno-modrá koule a obyvatelé na ní museli tak trpět?
Jsem moc vděčná a díky Bohu, že jsme se mohli narodit v této době. Dobré „znamení“ je, že jsme se vůbec narodili, takže ať byli naši předkové kdokoliv, my tu jsme a bez nich bychom tu nebyli.
Opět se vrátím ale k tomu setkání.
Obdivuji je! Ony také přežily. I přes tak nespravedlivé hluboké šrámy na duši se dokázali zase postavit na nohy. Finančně se nějakým způsobem zajistit. Duševně se nezhroutili a dnes tu před námi – mladou generací – stojí, aby nám vyprávěli o hrůzách, které v našem věku a ještě mladší museli prožívat. Dnes po sedmdesáti letech tu stojí a připomínají nám, že na historii bychom neměli zapomenout. Kvůli všem.

Buďme lidé!

„Nikdy se nesmí opakovat podobné nelidskosti,“
řekli a my všichni, ty stovky očí na setkání, jsme projevili svůj souhlas bouřlivým potleskem.
Další příběhy, psaní lidí z koncentračního tábora a dopis Václava Klause budou někdy v dalším článku.

Lola-J

Rozhovor s V.: Nikdy nechci být známá jako LadyVanilka!

Zdravím!)
Mám tu další rozhovor. S blogerkou V. o blogaření, názorech a radách.
Jak jste to měli se svými blogy vy? Taky jste měli podobný vývoj? A co dívčí weby?
No a sláva? Shodujete se s názory blogerky V.? Přečtěte si rozhovor!


1)Ahoj! Tak já už vím, že my-speciallife.blog.cz není tvůj první
blog. O čem byly předchozí a kolik jich bylo?
Ahoj, bylo jich hodně, nedovedu to ani už spočítat. Nejdříve to byly
blogy o všem, poté grafické a teď hlavně autorské/dívčí.

2) Proč sis blog zakládala prvně?

Je to vtipné, ale z nudy. :D

3) Máš teď s tímto blogem nějaké určité plány?

Ano, určitě mám, chystám psát častěji články, více se zaměřit na
rady pro dívky a nový design.

4) Na tvém blogu je, že je to autorský a dívčí blog. O čem píšeš
nejraději?

Co nejraději to říci nemůžu, ale ráda se poděluji se čtenářkami o
své zážitky a ráda píši články ohledně módy.

5) Chtěla by jsi mít slavný blog?

No, chtěla bych být „známá“ jako Beatris Morgen. Nikdy bych nechtěla být známá jako
LadyVanilka.

*poznámka: s Beatris Morgen můžeš najít rozhovor i na mém blogu!

6) Co patří ještě mezi tvé koníčky kromě blogování?

Dramaťák, čtení, aerobik, chzení ven, malování…

7) A chtěla bys některý z těchto koníčků potom proměnit v
profesionální činnost, nebo máš jiné sny?

Možná ten dramaťák, ale nevím. Jinak bych se ráda věnovala stylingu
modelek.

8) Co myslíš, jak dlouho budeš blogovat?

Asi tak maximálně do 16 let.

9) Kterým mottem se v životě řídíš a co bys doporučila nadšeným
blogerkám, které chtějí mít dobrý blog?
Mám více mott, třeba Nikdy neříkej nikdy nebo Nikdy nevíš kdy bude konec, tak prožij každou minutu naplno (je to upravené, po mém).
Blogerkám bych vzkázala, ať jsou originální, jinak nebudou dobré
blogerky a taky ať nezoufají, když mají malou návštěvnost, protože
to se stává(stávalo) všem.

Díky za rozhovor! :)
Lola-J

Rozhovor s Kiki: Blog mám pro své příběhy!

Zdravím!
Další rozhovor je tu!
Dnes je s blogerkou, která bloguje skutečně ráda – píše totiž své úžasné příběhy.
Chceš vědět, čeho se můžeš dočkat, o čem si počíst a co můžeš ještě všechno najít na jejím blogu?
Čti rozhovor! :)


1) Ahoj. Koukám, že tvůj blog (kiki-pripehy.blog.cz) je celkem mladý. Je to tvůj
první blog?
Ahoj. Ne není to můj první blog. Dříve jsem měla jiné, ale tam jsem přestala chodit.

2) Co je jeho „cílem“?
Jeho cílem je, podělit se s ostatními o příběhy, které mě napadnou. A také se s nimi podělit o knížku Tornádo lásky, kterou píšu.

3) Co tě vedlo úplně ze začátku k založení blogu?
Právě to, abych se s ostatními mohla podělit o svou knížku a příbězích.

4) Píšeš pěkné příběhy… jaký je tvůj celoživotní sen?
Děkuju. Chtěla bych se stát buď herečkou nebo masérkou. To mi jde ze všeho nejvíc.

5) Takže blogaření spojuješ celkem snadno, ne? Neleze ti to do školy?
Do školy ani ne. Já píšu ve volném čase takže v pohodě.

6) V jakém případě si řekneš: „Tak tenhle blog je vydařený!“?
Pokud myslíš můj, tak když mi ho kamarádky chválí :D
Ale vím i o mnohem hezčích blogách a tvůj není vyjímkou.

7) Děkuju! :D :)) Co v roce 2012 hodláš ve svém blogu změnit nebo vylepšit? Nebo zatím chceš
zůstat u toho, na co jsi zvyklá a vrhání se do něčeho nového chceš nechat na
později?
Tak vylepšit: určitě psát více a delší příběhy a dodělat knihu Tornádo lásky.
A taky přidávat jiné věci.

8) Co bys radila blogerům obecně ve světě blogaření?
Jen aby se řídili vlastním snem, jak by chtěli mít blog vytvořený a jak by si ho chtěli vést.




Děkuji za rozhovor!


*článek byl přednastaven. Pravděpodobně bude většina článků do května přednastavených*
Lola-J

Inline
Inline