Zdravím!
Asi bych už mohla dopsat jednotlivé části z luxusního víkendu v Praze, kde probíhalo setkání blogerek spolupracujících s kosmetickou značkou: blogerky – Petra, Mia, Ceady, Jitka, Beátka – a taky my čtyři z Krásné.cz (Adélka a dvojčata „AnetNelly“ a já). :)
Takže jsem ráno přijela, přežila jsem jízdu po městě v natáčkách, ráno jsem se prošla se zpěvákem po Praze… ty šílené podrobnosti si můžete přečíst v TOMTO článku. :-)))
No a pak jsem vyrazila zpátky k nádraží, kde na nás měl čekat taxík, který nás měl odvézt do hotelu, ve kterém setkání mělo probíhat.
Nevelké parkoviště, lavičky… Burger King… sedla jsem si na lavičku.
Není to jedna z těch blogerek, která sedí ze šikma naproti na jiné lavičce?… Ne, je moc brzo, jsem tu s velkým předstihem.
Přišla mi nová zpráva.
Dívám se nadalší. Pak si uvědomím, že mi včera napsal SMSku zpěvák. Super! Usměju se do neznáma.
Pak zaregistruji, jak přichází dívka s kufrem. Je mi povědomá.
Mrknu na hodinky. To už je reálný čas.
Zrovna ve chvíli, kdy jsem si řekla, že bych mohla vyrazit směrem k ní, začala vstávat předtím zmiňovaná brunetka a taky se dívala jejím směrem. Pobaveně jsem se usmála. Blogerka nás taky zaregistrovala. Všechny jsme se usmály a představily a pak jsme se smíchem prohodily pár slov s blogerkou Jitkou.
Dorazily další blogerky. A taky Adélka, se kterou jsem se domlouvaly, že budeme spolu na pokoji. Dorazila i Ceady a také dvojčata Anetka a Nelly. Začaly jsme se bavit a smát, vyprávět o svých cestách a začaly jsme odhadovat, co se asi bude dít. Před nádražím v Praze stál pěkný hlouček blogerek. :-)
Najednou si vedle nás stoupl muž středního věku v obleku a vytahoval cedulku s názvem našeho hotelu a rozhlížel se kolem. S holkama jsme propukly ve smích – rozhlížel se všude, jen k nám stál dost zády.
Vyskočila jsem z hloučku. „Ehm.. dobrý den!“ usmála jsem se a přitom zadržovala smích. „My jsme,“ přemýšlela jsem, co mám říct, aby to vyznělo normálně, „blogerky…Myslím, že jsme všechny!“ prohlásila jsem nakonec. Muž najednou vypadal překvapeně, rychle si změřil kruh dívek a měl takový výraz ve tváři, jako by se právě plácl do čela. „Ah, no jistě!“ rozjasnila se jeho tvář a usmál se na nás. „Jste fakt všechny?“
No paráda, pomyslela jsem si. Vždyť jsme měly v mailu, že taxíky neodjedu bez žádné blogerky. Jak to asi chtějí uskutečnit, když neví počet. Mezi blogerkami začaly dohady. „Neměla Petra dorazit později?“ „Moment, to nás je jen 8?“…
Muž se na nás usmál a rozpřáhl ruce na dvě strany. „Holky, rozdělte se na dvě skupinky, jedna pojede tímhle autem a druhá, až přijede kolega. Á, je tady!“ Naskákaly jsme do auta.
Já, Ceady a Adélka jsme vlezly do pěkného černého auta – odpusťe, značku si teď nevybavím :D – a rozjely se. Když jsme projely semafor, někdo řidiči zavolal. „Cože?! Dobře, jedu tam.“
„Co se děje?“ zeptala jsem se. „Zapomněli jsme tam jednu blogerku,“ odpověděl muž a zasmál se.
Jakmile jsme dojeli, zamávala na nás Beáta v letních šatech a béžových converskách s rudými rty. Naskočla do auta.
Všichni jsme se smáli a jeli zase dál. Cestou jsme si různě povídali a přemýšleli co nás tam asi všechno čeká.
„Jak dlouho ta cesta trvá?“ zeptala se jedna z blogerek. „Asi 15 minut.“
Pak jsme zabočili a projížděli krásnou zelenou oblastí. A jeli jsme po příjezdové cestě. Opracované keříky, světlé barvy.
„Páni!“ „To je nádhera.“ „Ježiši, to už jsme jako tady?“ „To jsem nečekala!“ „Hm, to je vypadá skvěle!“ opakovaly jsme se arozplývaly jsme se nad tím milým výjemvem před námi.
Pokračování příště
8 Responses