Silikonová „svoboda“

Zdravím… a prosím, nelekejte se nadpisu.

9. LEDNA JSEM SE ROZLOUČILA S ROVNÁTKY!!!

Rok a tři měsíce jsem na tu chvíli čekala. Na to, až začnu vdechovat tu havěť přímo nosem i pusou a začnu se dusit na zubařském křesle.
Konečně jsem přešla tu zrádnou silnici plnou aut a dohrabala se na adresu, kam chodím téměř měsíc co měsíc na kontrolu, vyměňování drátků a tak dále.
Měla se platit poslední částka. (Tu šel se mnou zaplatit táta.)
Bylo to ráno a on spěchal: „No já bych vám to zaplatil už rovnou teď, protože spěchám…“
„No ale co když to nesundáme?“ Rozkašlala jsem se, jak kdybych vdechla mouchu a vytřeštila na tu paní oči. Nebyla jsem schopna slova. Jak to myslí – NESUNDÁME?!!!
Na to se zeptal i táta, ale někomu zrovna zazvonil mobil a ona ten důvod nějak tiše zkomolila (měla jsem stát blíž!). Za námi už ale stáli další lidi. Táta to „risknul“ (zaplatil) a pak odešel.
Sedla jsem na židli a modlila se, aby mi to z těch zubů sundali.
A tímto jsem strávila asi dvacet minut, až konečně vyvolali mé jméno.
Zvedla jsem se a přišla. Posadila jsem se na zubařské křeslo a jen tak tak jsem vnímala otázku zubaře: „Tak co, jdem to dneska sundat?“
„No jasně!“ vyhrkla jsem a zazubila jsem se na něj.
Uklidňovala jsem se, že když se zeptal, tak to znamená, že to dnes určitě sundáme. Seběhlo se to nějak všechno rychle, aniž bych si stačila něco upřesnit a už jsem měla kolem krku „bryndák“, osvětlena ostrým bílým světlem a v puse odsávačku slin a… té hnusné věci, co přišla později.
Nejdříve vzal kleštičky a přestříhal tam nějaké drátky. (To, že mě v tu chvíli ty zuby bolely jak prase, jsem NEdoslova překousla – pusu jsem zavřít holt nemohla.)
A pak vzal to štíhlé malé monstrum, kterým měl odstranit lepidlo (a tudíž rovnátka) z mých zubů.
….A začalo peklo.
Bez jakéhokoliv upozornění to nenápadné monstrum spustil a ono to začalo „odstraňovat lepidlo“. Můj dýchací reflex potřeboval logicky vzduch, ale vdechovala jsem podivnou havěť (kterou jsem ani nestihla rozeznat, protože mi lítala i do očí), co smrděla po spálených pneumatikách. Do toho všeho, když jsem už začínala asi přicházet na způsob, jak bych měla dýchat, mě ta „odsávačka“ začala v puse řezat. Zubař měl samozřejmě ruce v mé puse a já se k té odsávačce nemohla dostat. Zapomněla jsem, že bych si měla hlídat, jak dýchám a začala jsem se dusit.
Teď se směju, když si představím, jak ta situace musela asi vypadat, ale tenkrát mi to moc vtipný nepřišlo (teda možná jo, asi na jednu desetinu sekundy).
A nemohla jsem pochopitelně ani mluvit. Zubaři konečně došlo, že něco není asi tak úplně v pořádku a já se pořádně nadechla. Mohl mě aspoň upozornit, na tuto zákeřnost…
ňekl mi, že s tou „odsávačkou“ můžu pohybovat a držet ji, ale jenom v určité části.
Zavřela jsem oči, začala jsem správně vdechovat vzduch pěkně do plic a regulovala si tou odsávačkou. Už se to pak nezdálo ani tak dlouhé a prostě jsem to úspěšně přečkala, a když jsem otevřela oči, mával mi před nima mými rovnátky. Hodil je do pytlíku a řekl mi, že jsou moje, ať si je pak vezmu domů. Dobrousil mi pak některá zubiska na pravé straně a dokonale to zapadalo.
Poté následovaly nezajímavé otisky mých čelistí.
V poledne jsem musela přijít znovu. Z laboratoře přinesli ještě takové průhledné násadky udělané přesně podle tvaru mých zubů.
Některé holky, co to měly o něco dřív za sebou než já, říkaly, že jim pak zuby natřeli nějakým lesklým povlakem a určitou dobu nesměly jíst ani pít…
Já si myslela, že i když budu mít ty náasadky na zuby, bude to taky URČITOU DOBU (cca jeden den….) ale musím to nosit víc než týden – 24 hodin denně s výjimkami jídla a pití.
Je to něco, jako běžná sundávací rovnátka, ale tady toto je přesná kopie mých „nových“ zubů, která mi je pokrývá.
Je to šíleně nepříjemný. A ze začátku jsem s tím slušně šišlala (asi hodinu) :D ale pak jsem se rozmluvila ;)
No a ve středu musím přijít znovu…
ukázat svoje zuby za silikonovým plotem.
Takže za týden řeknu

VideoREPORTÁŽ z focení (Fashion Days)

Zdravím,
mám tu video z Krásné, ve kterém jsou záběry z focení. Podívejte se zde:

Tohle video mě trochu rozesmálo… :D :))

Pokud video nejede, podívejte se na něj ZDE, tady pojede. :)

Lola-J

(rozhovor)Lunetic: Jsme z5 díky našemu přátelství!

Já a Lunetic:

Lunetic

Po tomto boybandu pištěly nejen holky na konci 20. století, ale i teď. Lunetici jsou zpět a já pro tebe mám exkluzivní rozhovor s nimi!
Možná zní vtipně, když jsem napsala „na konci 20. století“, ale je to tak. Skupina vznikla roku 1995, pak se roku 2002 rozpadla. Proč kluci způsobili takové zklamání obrovskému množství fanoušků? Jak se dokázali Aleš Lehký, Martin Kocián, David Škach a Vašek Jelínek dát zase dohromady? Na to vše najdeš odpověď v mém videu, které bylo natočeno na jednom z jejich koncertů 19. října 2011 v Brně – Semilasse.

Jedno ti ale prozradím už teď: Lunetici na scéně jen září a jejich nová deska je víc než dobrá :-)

Odkaz na video – rozhovor!!!

Pobavilo vás video nebo článek na Nova.cz, chcete ho doporučit svým přátelům anebo se k němu po čase vrátit? Není nic jednoduššího než ho přidat jako odkaz na vaši komunitní síť.
Stránky jako je Blog.cz, Facebook, Delicious, Digg, Google nebo MySpace svým registrovaným uživatelům nabízejí jednoduché sdílení a uložení. Pod našim videem nebo článkem klikněte na ikonu vaší komunitní sítě, přidejte zprávu a vaši známí po celém světě budou o vás vědět víc.
Je to jednoduché a zdarma!

No, a jak to 19. probíhalo v Brně? Naprosto skvěle. V budově na nás už čekal Aleš Lehký. Po přivítání mně a mé kamarádce ukázal zákulisí (ve videu), a pak se šlo do šatny a udělali jsme rozhovor. Živí a plni elánu mi odpovídali na otázky. Na závěr jsme si udělali fotku a kluci nám věnovali své autogramy :-)

Potom se čekalo na jejich výstup v koncertní síni. Spousta mladých fanynek se drala co nejvíce vpřed a každou chvíli vyvolávala své pokřiky. Nakonec jsme se Lunetiků na pódiu dočkali a oni nás nezklamali. Pořádně to rozjeli a publiku nabídli báječný večer.

Když se blížil konec koncertu, nikdo nechtěl, aby už odcházeli, ale čas je prostě čas a koncert už musel skončit.

Večer byl skvělým a ohromným zážitkem :-)

Navíc teď mají své turné po ČR, takže se určitě podívej na jejich web: www.lunetic.net, nebo se můžeš o všem informovat i na jejich facebookové fanpage www.facebook.com/LuneticOfficial.

Lola-J

Dublin (Irsko) – fotky – co se zapomnělo))

Zdravím)

Tak konečně přidávám článek o tom, jak bylo v Irsku.
Jela jsem do Irska za sestrou a jejím přítelem. Sama. … nikdy nezapomenu na tu procházku spletí chodeb na letišti. Když cestujete holt sám, tak se vším všudy….

První den jsem přijela a vybalovala. Pak jsme se navečeřeli a sestra mi řekla, že mnoho restaurací a hospůdek je přístupné až pro lidi od 18ti. ňekla mi, že má jednu hodně oblíbenou a neustále tam vyhrává živá irská hudba.
Často jsem viděla na různých místech nápisy: Traditional irish music, irish dancers… a tak dál.
Když jsme se vrátili k nim domů, uviděla jsem, že pod oknem projel žlutý vůz (o kterém jsem později zjistila, že jezdí jak na souši, tak pluje i po vodě) plný vikingských helem. Na chvíli jsem si myslela, že se mi to zdálo, ale ukázalo se, že to byli turisté, kteří měli na hlavách napodobeniny vikingských helem. :))
Za dveřmi bytu bylo ještě zábradlí a za ním byla „aréna“ pro závody se psy. Jedno video jsem natočila s těmi závody. :)
Další den jsem šla se sestrou do města. Na jedné známé ulici v Dublinu vyhrávali muzikanti irské písně. Oblíbila jsem si je. Jsou skvělé…takové živé… prostě krása. :)
Šly jsme také na Trinity College. A tam jsme se byly podívat do Old Library.
V neděli jsme jeli na pobřeží a tam jsme udělali pár pěkných fotek… :) (jedním z báječných fotoaparátů ze sbírky Ronana).)
V pondělí šla sestra do práce a já jsem se vydala s překreslenou mapkou trasy po Dublinu, který neznám, do Ntional Gallery. Dvakrát jsem se na ulici zeptala dvou milých paní a nakonec jsem to rychle našla. Podívala jsem se na různé umělecké kousky a pak šla zpátky. Trefila jsem zpátky, ale až na druhý pokus, protože jsem odbočila o pár metrů dál. :)
Další den jsem pak trefila i za sestrou do práce a taky jsme byli v jedné restauraci, kde dělali bombastické ryby. Fotila jsem většinou sestřiným mobilem. Fotky mi ještě pošle mailem.
Takže Irsko bylo parádní! :)

A toto jsou fotky přímo z Dublinu:
Avoca. V přízemí a prvním patře se prodávají různé dekorace a věci pro domov a v nejvyšším patře
je něco jako kavárna :) :
Sestřin milkshake:
Moje horká čokoláda s marshmallow a čokoládou… :))
Sestřina horká mňamka :D :
Ségra v Trinity College:
THE TEMPLE BAR:
Když jsem sama poprvé v Dublinu šla do National Gallery, viděla jsem spoustu autobusů jedoucích po levé straně, jako většina autobusů v Dublinu:
Byty:
Když jsme byly se sestrou na obědě v její práci (já):
To je asi vše z Dublinu)
Lola-J
]] >

Inline
Inline